červen 2007 březen 2007 únor 2007 leden 2007 prosinec 2006 listopad 2006 říjen 2006 září 2006 srpen 2006 červenec 2006 červen 2006 květen 2006 duben 2006 březen 2006 únor 2006 leden 2006 prosinec 2005 listopad 2005 říjen 2005 září 2005 srpen 2005 červenec 2005 červen 2005 květen 2005 duben 2005 březen 2005 únor 2005
Fashion Intellectual se probírá z letargie a přináší vám exkluzivní módní report z Říma – a jde rovnou po kalhotkách! Varujeme estetické a éterické bytosti – hrozí šok z požití růžovky tygrované.
Do Berlína dá jet na falafel, tandoori nebo mango lassi, ale rozhodně sem nepojedete hledat haute couture návrháře. V uličkách, kde z nárožních hospod stále zní Karel Gott, se ale dá najít to, co se markeťáci snaží pracně vymyslet: životní styl. A ossis nostalgický punk se tu i skvěle nosí.
Do Hongkongu jezdí labužníci z celého světa, protože jedině tady se najde unikátní mix vůní, chutí a tradic: přístav, čínskou kuchyni, britské mléko v čaji, exotické suroviny a luxusní restaurace.
My jsme se ale všemu, co zavánělo kulturou, sofistikovaností, drahotou nebo nedejbože angličtinou důsledně vyhýbaly – přece rozeznáme podle znaků krávu od kuřete. Ale to je asi tak všechno.
Jedly jsme výhradně tam, kde místní: v lokální pekárně u samoobsluhy, kde už nás druhý den znali, v jídelnách s dělníky, pídily jsme se po nárožních bufetech a nakupovaly od babiček na trhu.
Ptačí chřipka se sice dostala snad až někam do Maďarska – nebo je to Moskva? Prostě někde tam na druhé straně. Ale tomu sendviči s rudým kuřecím se prostě nedalo odolat, tak jsme jím začaly hned po ránu...
Exotika nezklamala – pravé kokosové ořechy, ale ty byly drahé, patnáct korun, jéje...
další nějaké ořechy....
krabi nabízení úhledně v balíččích svázaných zelenými stébly, aby neklepali klepety....
čerstvé masíčko ve výloze před restaurací...
Hada si sami vyberete a kuchař vám ho opeče. Toho jsme ale nejedly, protože Kumiko říkala, že je to tuhé, samá kost a když se do hada píchne na talíři hůlkami, kroutí se jako živý...
Zato polévku z vlaštovčích hnízd bych někdy zkusila, prý je výborná, ale cena 60.000 korun za kilo byla přece jen trošku vysoká. Vlaštovky používají ke stavbě hnízd vlastní sliny, které po vysušení vytvoří jakousi krajkovou mističku. Ta se vyvaří jako polévka. Spolužáci z Asie tuto delikatesu vřele doporučují, prý je zdravá, dobrá na pleť, výživná a lehce nasládlá.
S hygienou si Asiaté moc hlavu nelámou, ale sušící se citrónová kůra na zábradlí vypadá jako veselé girlandy. I když je to zábradlí u hlavní silnice.
Nás ale nejvíc zajímaly... dortíky!!!!Ty velké stály kolem tří set, což v Japonsku zaplatíte zhruba za dva maličké kousky, které zdaleka tak dobře nechutnají. Hongkongské dortíky jsou vynikající – s čerstvým ovocem, akorát vychlazené, ne příliš sladké, přitom chuťově originální. Výborné jsou i vaječné zákusky, eggtarty – nevypadají nic moc, ale chutnají jako teplý vaječný koňak bez alkoholu v lineckém těstíčku... mňam...
Tak a pro tenhle mangový zákusek jsme si zajely ještě podruhé na druhý hongkongský ostrov, Kowloon. A letěla bych tam hnedka zase.
V sedm hodin ráno jsme v parku jediné, kdo spí – všichni ostatní cvičí, jak s hrůzou zjišťujeme, dokonce dva metra od našich pelíšků.
To jsme nečekaly, včera jsme usínaly uprostřed veselého pikniku, která probíhal na vedlejší laviččce. Na stejné lavičce dnes dědeček "jede na kole".
Victoria park leží v oblasti Causeway bay, necelou čtvrhodinku starou tramvají od hlavního centra Hongkongu. Obklopují jej stejně jako všude jinde v Hongkongu mrakodrapy. Victoria park má viktoriánský altánek,
hřiště,
dráhu na jogging,
prolejzačky, které jsou ve skutečnosti nástrojemi na cvičení, a bazének na pouštění lodiček na vysílačku (tak je to výslovně napsáno na velké ceduli, která vyjmenovává všechny příkazy, zákazy a pokuty). Za odhození papírku je maximální pokuta 15 000 korun.
Procházíme skupinkami lidí, kteří cvičí s meči,
holemi, vějíři, za chůze, běhu, na lavičce nebo na podivuhodných konstrukcích.
To, co se u nás píše jako tai-chi a čte jako tai-či nebo tai-ki (musím se zeptat sinologů, jak to vlastně je), tady rozeznáváme asi ve stodvaceti různých variacích.
Hongkongčané jsou milí. Dědeček z vedleší lavičky se nás ptá, odkud že takové socky, co spí v parku, mohou být. Československo zná, tak nám radí, že v rohu parku jsou k dispozici zadarmo sprchy a převlékárny, kde se můžeme umýt.
Prostě lepší čistý park, než špinavý hostel. Jenom se musím spolužaček z Hongkongu zeptat, kam chodí spát bezdomovci – nepotkaly jsme ani jednoho. Ale to mleté maso v bufetu na rohu parku bylo výborné.