5.12.2007
Chlapi, buďte snobové! Váš Giorgio.

(Giorgio Armani se svou neteří Robertou na letošních Oscarech. Bude to ona, kdo zdědí impérium v hodnotě pěti miliard EUR?  

Už od února letošního roku nás Giorgio Armani, jeden z nejúspěšnějších a nejuznávanějších módních návrhářů, napíná zprávami, že své módní impérium prodá. Třiasedmdesátiletý Armani je na rozdíl od jiných módních značek, jako Louis Vuitton, Chanel, Prada, Dior či Gucci nejen hlavním designérem, ale zároveň jediným a úplným vlastníkem, zcela ovládajícím říši pod svým jménem. A to zvládá produkovat oděvy, parfémy, bytové doplňky, hotely, květiny, čokoládu i mobilní telefony. Jenže – bude to fungovat i bez božského Giorgia?

Podrobnou analýzu si přečtěte v časopisu Euro 49/2007 ze 3.prosince.

 

Celý článek

26.06.2007
Co se nosí na aukci - v New Yorku

Přečtěte si exkluzivní reportáž, publikovanou v červnovém Art&Antiques (na obálce s Jinřichem Štyrským)

 

 

New York – Do sídla společnosti Sotheby‘s to z centra Manhattanu trvá pěšky pomalu půl hodiny. Nepříliš nápaditá skleněná kostka, ve které aukční dům sídlí, se nachází na samém okraji Upper East Side na rohu Druhé a Yorské Avenue. Občas se sem ale vyplatí zajít jen tak, i když zrovna nepomýšlíte na koupi Kandinského.

 

 

 

Před každou aukcí si je možné dražená díla prohlédnout na výstavě, která je stejně jako méně významné denní aukce volně přístupná pro veřejnost. Newyorčané se však zatím na tyto speciální „výstavy" příliš chodit nenaučili, byť na nich bývají k vidění mistrovská díla, jež jsou jinak před zraky veřejnosti skryta v soukromých sbírkách. Zvláštní atmosféru jim dodává také fakt, že místo navyklého sledování určitého kurátorského záměru nebo časové linie, které tvoří osu klasických výstav, se tady můžete přehrabovat ve skvostech světového umění skoro jako na orientálním bazaru. 

Na začátku května zde byla ve dvou patrech vystavena pohromadě všechna díla dražená ve čtyřech aukcích klasické moderny a poválečného umění. Výstavou, kde bylo možno vedle sebe spatřit elegantní kompozice Pieta Mondriana, španělské prostitutky od Gerharda Richtra, Studii podle Inocence X. od Francise Bacona, ale též skromnou řádku briliantových a smaragdových šperků (náramek zhruba v ceně jedné Warholovy Campbellovy polévky a podobně), procházeli skutečně různorodí návštěvníci. Skupinka kolem excentrického čtyřicátníka, zjevně uměnovědného akademika, poletovala nadšeně od jednoho obrazu k druhému a v živé diskusi připomínala obraz ve středu jejich zájmu – žluté plátno s preparovanými motýly od Damiena Hirsta.

 

 

„Podívejte se, jak skvěle pracuje Cézanne v tomto jedinečném akvarelu s bílou plochou, tedy s místem, kam nenamaloval vůbec nic," nadšeně popisoval odborník aukční síně zájemcům Cézannovo zátiší Nature morte au melon vert, jedno z hlavních lákadel exkluzivní večerní aukce impresionistů. „Zdá se mi to opravdu nějaké mrtvé," ohodnotila obraz polohlasně směrem ke svému manželovi jedna z neokázale elegantních návštěvnic výstavy. Cézanne se nakonec prodal vysoko nad odhadované maximum 18 milionů dolarů. Nový majitel za něj dal celých 25,5 milionu dolarů.

Velkou část návštěvníků však tvořili skuteční zájemci o koupi některého z vystavených děl, obvykle blahobytně – zásadně ale ne okázale – vyhlížející postarší manželé, často v doprovodu někoho ze Sotheby‘s. Ti se dali poznat na první pohled – až příliš stereotypně splňovali představu lehce shrbených intelektuálů s prošedivělými vlasy a kostěnými obroučkami brýlí na výrazném nose. Vysvětlovali význam, ale i původ vybraných kusů. Ostatně jméno prodávajícího se počítá – nejúspěšnější prodej celého jara, pozitivně růžový obraz Bílý střed od Marka Rothka pocházející ze sbírky Davida Rockefellera, byl prodán za rekordních 72,8 milionů dolarů. „Někdo si prostě koupil Rockefellera," okomentoval prodej pro New York Times galerista Nicholas Maclean.

 

 

Na zlatý hřeb aukčního jara, dvě večerní aukce několika desítek těch nejvýznamnějších děl, byl ale vstup pouze pro zvané. Ti ostatní mohli sledovat jejich průběh (vůbec poprvé) v přímém přenosu na internetových stránkách společnosti. Osobní zážitek z aukce či jen z návštěvy předaukční výstavy – ať již něco kupujete, či ne – je však stále vzrušující a objevitelský. Navíc pokud se po prohlídce cítíte znaveni, přímo ve stejném desátém patře najdete docela obyčejnou zaměstnaneckou kavárnu, kde se při kávě za dva dolary můžete bavit odhadováním, které značky se teď na Manhattanu nejvíc nosí. Je to Chanel, Prada a Marc Jacobs.

 

 

Celý článek

21.03.2007
Miyake v Euru

 

 

 V pondělí 20.3. vyšla v Euru dvoustrana o nové designové laboratoři, kterou otevírá příští týden japonský návrhář Issey Miyake v Tokiu – to vy už z FAINU víte od loňska , ale v Euru si přečtěte víc. A kdo pozná, že fotoeditor v Euru místo fotky Miyakeho vybral omylem jeho o generaci mladšího designéra Naoki Takizawu, vyhrává mejdlíčko.

Celý článek

22.01.2007
Art&Antique

Právě vyšel nový Art&Antique – ano, je to časopis. A je to umění. Umění žít s uměním. Není to tak těžké – pro začátek vám Fashion Intellectual a Art&Antique doporučují zajít na výstavu Shomeie Tomatsua – fotografií z periferních středobodů japonského života. V galerii Rudolfinum do 15. dubna. 

 

Celý článek

1.09.2006
Poslední zpráva z východu

A bozi se smějí. ..  přečtěte si článek na ČRo. Příště už zprávy pouze z Hillbilly Prahy.

31.05.2006
Na obědě s vlkem

Prezident Světové banky a jeden z hlavních architektů války v Iráku Paul Wolfowitz v Tokiu poobědval s novináři – a my vám přinášíme FAINový pohled do zákulisí.

Celý článek

30.05.2006
A ještě jednou Hongkong!

pár fotek, které jste možná ještě neviděli....

Celý článek

23.05.2006
Japonci stěhují Američany z Okinawy...

Na Okinawě se odehrály jedny z nejkrvavějších bojů druhé světové války, takže se tu Američané po kapitulaci Japonska usídlili nadobro – do roku 1972 jako okupanti a od té doby jenom jako mariňáci. V současnosti tu mají největší vojenskou leteckou základnu mimo území USA. Japonci už jich ovšem mají dost: chtějí jich alespoň osm tisíc odstěhovat pryč. To se ovšem Amíkům moc nelíbí: takže jim Japonci budou muset novou základnu na americkém Guamu zatáhnout. Znamená to také to, že by začalo Japonsko pomalu budovat vlastní armádu?

Sofistikovanější rozbor jsem pro vás napsala v tištěném Týdnu.

17.05.2006
Můj Tokyo Life

Časopis Tokyo Life mě oslovil, abych jim řekla něco o tom, jak se žije Čechům v Tokiu. Reportáž pojali jako procházku po tokijské čtvrti Hiroo, plné ambasád, cizinců, luxusních obchůdků a japonských dobrůtek. Posílám vám ochutnávku!

Celý článek

14.04.2006
Cosmo Hongkong

Přečtěte si FAINový report z módní Mekky Hongkongu v dubnovém Cosmopolitanu!

6.03.2006
Trocuh ostre vztahy

Muj clanek v Tydnu o japonsko/korejskem kockovani si prectete na webu tady

18.02.2006
Changdeokgung

Jak dlouho mi trvalo, nez jsem se to naucila vyslovovat? Jedina pamatka UNESCO v Soulu.....

Celý článek

14.02.2006
Valentýn v Japonsku: Sladké dárky pro muže

Na Valentýna mají ženy v poněkud rigidní japonské společnosti jedinečnou možnost, jak vyznat svému vysněnému muži lásku: dají mu čokoládu. Oplátkou očekávají zásnubní prsten nebo alespoň kabelku od Diora. Přečtěte si, proč je svatý Valentýn v Japonsku podobný mafiánským praktikám!

Celý článek

9.02.2006
Můžu si přidat psí čumák?

Můj lehce nechutný článek z Eura o korejských laskominách máte exkluzivní možnost si zadarmo přečíst tady ...

Celý článek

11.01.2006
Opravuju Týden

"V extrémním případě pak Japonci využívají internet k tomu, aby si smluvili zvláštní azbest, si vybudovalo pověst průkopníka v oblasti technologií." Tohle jsem vážně nenapsala. Na Týdnu mají problémy se systémem. Takže vám posílám sice nekorekturovaný, ale snad méně zmatený originál.

Celý článek

10.01.2006
Sebevražda výtahové slečny

Můj článek v Týdnu o rituálech japonské technologie si přečtěte zde

4.01.2006
Krátká historie tokijské Eiffelovky

Muj clanek na CRo Leonardo o tom, jak Japonci okopirovali Eiffelovku a jak to s ni dopadlo, si precete zde.

2.01.2006
Móda přešitá z mrtvol

Publicista Pavel Dobrovský mě právě donutil v pěti minutách napsat komentář k jakési počítačové hře na téma
poválečná móda v Německu. He?!

Celý článek

26.12.2005
Japonské přezouvací rituály

... odhalíte v mém článku zde .

16.12.2005
Ztracena v překladu

Tak nazval Petr Bílek, šéfredaktor časopisu Hype, můj článek o každodenním životě v Japonsku – původně se jmenoval Takové normální Tokio.

Kdo z nás dvou to vystihl lépe si můžete přečíst v novém čísle časopisu Hype, které vychází ve středu 14. prosince. A na náhled si kliknětě zde a pak ještě jednou ....

14.12.2005
Všechno, co jste kdy chtěli vědět ...

..... o historii a současnosti lanovky na The Peak v Hongkongu jsem vám napsala tady !!!!

30.11.2005
Bude Japoncům vládnout žena?

Prečtěte si můj članek zde
http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_zprava/205407

25.11.2005
Je vám zima? "Vemte si svetr," radí japonská ministryně

Japonská ministryně ordinuje zdravý rozum

publikováno na ČRo Leonardo 5.12.2005

Japonské ministerstvo životního prostředí připravilo na letošní podzim a zimu neobvyklou reklamní kampaň. Plakáty a propagační materiály se dvěma jednoduchými slogany Warmbiz a Coolbiz totiž nabádají obyvatele japonského souostroví k tomu, co by se dalo označit pouze jako návrat ke zdravému rozumu. Hlavním smyslem kampaně je připomínat, že když je zima, měli by lidé nosit teplejší oblečení, a naopak lehčí oděv v létě. Japonci si totiž zvykli své příbytky a zejména kanceláře v zimě přetápět a v létě naopak klimatizovat, přičemž celý rok tráví v podstatě v jediném typu oděvu: v obleku či kostýmku.

Tradiční japonský dům přitom žádné vytápění či kamna neměl, pouze otevřené ohniště uprostřed místnosti, které sloužilo především k přípravě pokrmů. Ve druhé polovině dvacátého století začali do budov integrovat vnitřní vytápění a od 70.let také klimatizaci. V historii lidé přizpůsobovali oděv přirozeným proměnám ročních období: v zimě doplňovali tradiční hedvábné kimono svrchním kabátkem či kožešinou, v létě nosili pouze lehké bavlněné kimono (jukatu) s menším ozdobným pásem, aby byl celý oděv vzdušný a snadno se udržoval. Spolu s reformami Meidži koncem 19.st. však přejali západní oděv, který pro tamější klimatické podmínky není příliš přirozený.

Tradiční evropský oblek se přitom vyrábí buď z vlny nebo plátna, což jsou přirozeně hřejivé či chladivé tkaniny. Od druhé poloviny 20.st. však došlo v prudkému rozšíření umělých, zejména polyesterových vláken, které přes jiné kladné vlastnosti nejsou tak příjemné, jako čistě přírodní materiály. V současnosti nosí Japonci vzhledem ke striktním kulturně-sociálním pravidlům tmavé obleky (modré, šedé či černé), které se vyrábí téměř většinou z umělých či směsových vláken, dražší z vlny. Přitom i vlna může mít „chladivé“ vlastnosti: koncem 90.let 20.st. byla představena vlněné vlákno Cool Wool, které je určené právě pro klimatizované prostory či teplejší počasí, a umožňuje tak svým nositelům zachovat společenskou povinnost škrtivého obleku s kravatou. 

Přitom zejména starší generace Japonců se zdá být až neuvěřitelně otužilá: mnozí doma vůbec netopí, přestože teploty se pohybují leckdy kolem nuly. Ostatní ovšem používají k vytápění klimatizaci, což způsobuje velkou spotřebu proudu (při efektu puštěného fénu). Tradiční ani moderní japonské domy totiž nemají téměř žádnou izolaci. Není divu, že jedno z prvních zasedání japonského parlamentu v roce 1890 se proměnilo v prudkou hádku, zda mají poslanci nosit tradiční, nebo západní oděv.

Kampaň Warmbiz se snaží Japonce nabádat, aby v zimě nespoléhali na vytápěné kanceláře, ale rozpomenuli se na své kořeny, vzali si teplé ponožky, a odlehčili tak energetice i životnímu prostředí. Samozřejmě, že za tímto nápadem stojí žena – ministryně životního prostředí Juriko Koike.

 

Další info na Japan Times

 

 

1.11.2005
Sláva šógunů opět zazářila na obnoveném festivalu

Po více než sto letech se do ulic Tokia opět vrátil tradiční festival tenka macuri. Podivejte se, jake to bylo.

Celý článek

27.10.2005
Poslední tramvaj do stanice Tokio

 

Poslední tramvajovou linku lze dnes najít v tokijské čtvrti Arakawa {ano, jako na potvoru prave tam, kde bydlim}. Tramvajová trať je osázena více než 15 tisíci růžovými keříky, které dotváří malebnou atmosféru maloměsta, na což jsou samozřejmě místní obyvatelé patřičně pyšní. Protoze je ale stejne jako veskera doprave v Tokiu draha jako pes, chodim na metro dvacet minut pesky. Je to zdrave. Snad. O tramvaji si vsechno prectete zde.

 

27.07.2005
Vzhůru nohama!

publikováno v časopise Euro 25.7.2005

"Řekni mi, kolik párů bot máš, a já ti řeknu, kým jsi"

 

Úspěch se dávno neměří podle auta, ale podle počtu bot. Celebrity se předhánějí v tom, kdo má víc Blahniků, Jimmy Chooů a Prady – tyto značky totiž letí nejvíc. Nechali byste se i vy pyšně vyfotit před svým botníkem?

 

 

Dalo by se říci, že tuto mánii odstartovala postava Carrie Bradshaw ze seriálu Sex ve městě, která bez vysokých podpatků nevyjde ani se psem. Carrie ale spíš ztělesňuje trend, který se z New Yorku a Hollywoodu šíří dál: posedlost botami.

Modelky, herečky, novinářky i zpěvačky se nechávají místo v ateliéru fotit ve svých šatnách, nejlépe před vyrovnanými poličkami s botami. Úspěch se posuzuje podle toho,kolik párů bot vlastníte – a počítají se nejméně na stovky. Boty se přesunuly z kategorie "doplňků" na přední místa v rubrikách o stylu a také na nejvyšší položky ve výpisech z účtu. Je jedno, jestli máte svetřík za pár korun z výprodeje, hlavně, když máte ten správný páseček kolem kotníku. Pamela Anderson dokázala prodat i svou posedlost po botách: uvedla na trh kolekci pantoflíčků, kterou pomáhala navrhovat. No posuďte sami, kam byste si je vzali....

 

A postiženy nejsou zdaleka jen celebrity. "Už jsem to nemohla vydržet. Za nic jiného moc neutrácím," omlouvá nákup předražených lodiček na nízkém podpatku personalistka Dana. Stav jejího konta se přitom pohybuje neustále kolem nuly. "Nemyslíš, že jsi nakupováním bot spíš posedlá?", ptám se Dany, která má za sebou studium psychologie a kurzy sebeovládání. "No, možná trošku. Ale boty jsou přece základem dobrého pocitu," vysvětlí mi odborně.

"Foot fetishism", tedy zběsilé vyznávání obuvi a chodidel, které bývá spojeno se sexuální úchylkou, je přitom psychologický terminus technicus. Mezi nejznámější obdivovatele ženských patiček a kotníčků patřili i Casanova, Baudelaire nebo Goethe. Většina "postižených" přitom dokáže vést normální sociální i milostný život, pouze ocení spíš výši podpatku, než hloubku výstřihu. Ostatně podpatek není podle zarytých freudiánů nic jiného, než falický symbol.

 

Přestože si to moc neuvědomujeme, máme v chodidlech soustředěné množství akupunkturních bodů a nervových zakončení. A ty mohou ovlivňovat naši náladu pozitivně, ale i negativně. To, že si váš finanční ředitel neustále nervózně cvaká s propisovačkou, tedy nemusí znamenat, že chce zmizet tunelem na Bahamy, ale prostě jen skutečnost, že ho tlačí boty. Takový Krejčíř se dokonce před útěkem přezul. Ostatně, ve staré Číně sloužilo podvazování nožek mladým dívkám nejen k dosažení estetického ideálu malého chodidla, ale také k tomu, aby žena od svého (zajisté hodného) manžela neutekla. Zkuste to na svém finančním řediteli také!

Po tom, co z každodenní módy zmizely korzety, šněrovačky a krinolíny, se vysoký podpatek stal jedinou součástí běžného oděvu, která má čistě estetický účel a zároveň je natolik nepřirozená, že vede až k trvalým deformacím těla. Kromě nerovnoměrného zatěžování chodidel vede pravidelné nošení podpatků i ke zkrácení šlach a dalším nepříjemnostem, o pádech ze schodů nebo vyvrknutých kotnících ani nemluvím (ale moc dobře vím, jaké to je). Přesto zabírají boty s vysokým podpatkem značnou část obuvnické produkce pro dámy. Podpatky vám totiž přidají nejen oněch vytoužených pár centimetrů výšky navíc, ale donutí vás chodit vzpřímeně, elegantně a přiměřeně rychle. Tedy – pokud v tom umíte chodit.

 

Sehnat dobře padnoucí obuv, která nohu nedeformuje ani nepřispívá ke vzniku nejrůznějších kožních onemocnění, není žádná hračka. Každá noha (dokonce i u stejného majitele) je jiná a otisky nohou jsou stejně jedinečné, jako rukou. Řešením může být obuv ušitá na míru. Této možnosti ale využívá jenom minimum lidí a pojem švec pomalu mizí ze slovníku obecné češtiny. Není divu, že někteří čeští závodníci mají po projetí celé rallye Paříž-Dakar jedinou starost: aby jim Senegalci stihli ušít krokodýlí boty na míru. Ochránci přírody teď jistě zasyknou, ale v Africe představují boty skutečné bohatství a šijí se ponejvíce z krokodýlí nebo kobří kůže. Vypadají spíše jako mokasíny na tlusté gumové podrážce a stojí kolem čtyřiceti dolarů. "Kobra je dobrá," říkají Núbijci, kteří převádí svá stáda velbloudů ze Súdánu na egyptské trhy. Načervenalé boty z jemné kůže si ale na pohraničním překladišti v Shalateinu kupují jen ti nejbohatší z nich.

 

V Súdánu fotil Pavel Dobrovský-díky!

 

To lodičky od jednoho z nejslavnějších návrhářů bot, Manola Blahnika, vás přijdou na pěkných jedenáct set dolarů – i víc. Přesto jdou na dračku. Těžko říci, zda za tím stojí dokonale promyšlený marketingový plán a vášnivě pronášená slova chvály v seriálu Sex ve městě, nebo charisma Blahnika, které se promítá do jeho výtvorů. Mezi další nejvíce skloňovaná jména patří Jimmy Choo, Sergio Rossi a všechny velké módní domy, jako Prada, Gucci, YSL nebo Louis Vuitton. Celebrity dbají spíše na značky, než na to, zda se jim boty vůbec hodí. Když jsem ovšem na jedné velmi snobské londýnské párty obdivovala známou, která měla úžasné lodičky á la čtyřicátá léta, naklonila se ke mně a polohlasem vysvětlovala: "Hodně lidí si myslí, že jsou od Marca Jacobse (slavný návrhář, mj. pro Louis Vuitton, pozn.red.). Ale jednou se mi po cestě z práce zlomil podpatek u mých Jimmy Chooů, tak abych nekulhala, zaskočila jsem do Markse a Spencera, kde prodávají boty v oddělení hned za zeleninou. Stály pětatřicet liber a jsou kožené. Ale radši to nikomu neříkej, měl by je pak každý."

 

4.07.2005
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o módních trendech, ale nevěděli jste, že se na to máte zeptat mě...

FAIN opět uvádí článek, publikovaný minulý týden v kulturní příloze časopisu Euro -jedině tam jej ovšem najdete i s původními fotografiemi, které tentokrát fotil FAIN!

Celý článek

3.04.2005
Vypadáš děsně!

Máte stylovou image?

Celý článek

22.03.2005
Gejši jezdí metrem zadarmo

Chytil vás revizor? „No a co, já mám na sobě tanga.“

Celý článek

19.03.2005
Zelená ante portas!

„Vídeňáci zezelenali!“ hlásil mi rozrušený historik dr. Kašpar. „Al Kajda? Zkažené párky? Esmeralda?“, běželo mi hlavou. Ne – dr. Kašpar pouze odpovídal na můj nevinný dotaz, co se teď nosí ve Vídni.

Celý článek

13.03.2005
Tepláková kultura

Přes den byznysmen v obleku a office lady v kostýmku. Večer chlápek v teplákách a mamina v elasťácích. A přitom to, co nosíme doma, vypovídá o tom, jak si vážíme sami sebe.

Celý článek

FAIN IN JAPAN

Zaměstnanec v uniformě s bílými rukavicemi, manažer v diskrétním obleku, odbarvený neopunker s řetězy, cvočky a obvazy zakomponovanými v tričku a džínách. Vedle sebe je potkáte na ulicích Tokia. Co znamená oblečení pro současné Japonce?

Celý článek

Smekněte, pánové

"Pánové, tak to tedy smekám.“ Zdánlivě banální věta, které ale nejmladší generace už nemusí rozumět. Ne snad, že by živočišný druh pánů vymřel nebo by nebylo komu vyjadřovat obdiv. Ale co si sundáte s hlavy?

Celý článek

12.03.2005
Ples, please!

Nebyli jste na plese od své maturity? Nebo patříte mezi lvy společenské sezóny?

Celý článek