Domů
28.11.2007
Nech na hlavě
K čemu je nám klobouk?
Slova jako modistka, krempa, dýnko či smekám se pomalu z běžného užívání vytrácejí. Stejně tak jako samotné klobouky, jež byly nedílnou součástí krojů a oděvů po staletí. Špičky světové módy však kvůli kloboukům přijíždějí stále častěji do Čech: v Novém Jičíně totiž sídlí tradiční kloboučnická firma Tonak, která dovede vyrobit klobouky takové kvality, jaké již jinde neumějí.
Rozhlédnete-li se po českých ulicích, uvidíte i v poměrně tuhé zimě spoustu nepokrytě rozježených, učesaných či plešatých hlav, pár lidí v kulichu nebo ve kšiltovce. Pokud není vyloženě pod nulou, značná část místní populace sahá po čepici nebo klobouku spíš výjimečně. Srovnáte-li dnešní obrázek s předválečnou fotografií, hned si všimnete rozdílu – dříve nosili pánové klobouk, dělníci čepici a dámy klobouček, čelenku, závojíček nebo jiný krásný nesmysl. Proč dnešní móda odsunuje tyto doplňky do pozadí? Vždyť současný nejslavnější návrhář klobouků Philip Treacy říká: „Hlavu má každý. Tak proč na ní nenosit klobouk?"
Právě český Tonak je jedním z největších a nejvýznamnějších výrobců klobouků na světě. Poté, co přestal vyrábět levnější šité čepice, začal posilovat značku na poli vyšší třídy – tedy pánů a dam, kteří si nekupují čepici jen proto, aby jim netáhlo na uši, ale proto, že klobouky tvoří nedílnou součást módního designu. Na všech přehlídkách haute couture, tedy té nejkvalitnější, špičkové módy, se totiž klobouky stále nosí. Problém ovšem nastává s jejich výrobou – spolu s masivním odklonem od nošení klobouků po druhé světové válce tradiční výrobci zkrachovali a současná běžná produkce pokrývek hlavy spočívá na bedrech módních řetězců, kteří vyrábějí spotřební zboží nejvíce v Číně a jihovýchodní Asii. Tam ovšem neznají tradiční postupy, které klasický klobouk vyžaduje – a tak módní návrháři z celého světa přicházejí do Nového Jičína.
Od manufaktury k haute couture
Počátek rozvoje kloboučnické výroby v Novém Jičíně sahá do roku 1630, kdy byly městskou radou potvrzeny artikuly kloboučnického cechu. V roce 1799 byl do cechu novojičínských kloboučníků přijat mladý tovaryš Jan Nepomuk Hückel a založil kloboučnickou manufakturu. Výrobky svou kvalitou navázaly
na předchozí dobrou úroveň ruční výroby a brzy pronikly nejen na rakouské, ale i na další zahraniční trhy. V roce 1865 zavedl Hückel pracovní stroje a stal se zakladatelem mechanizované tovární výroby srstěných klobouků. O dva roky později vybudoval velkou továrnu, která již byla vybavena moderním technickým zařízením. 1.1.1869 podnik převzala veřejná obchodní společnost J. Hückel a synové a tento název si firma ponechala až do svého znárodnění a vzniku n. p. TONAK (TOvárna NA Klobouky). V roce 2001 Tonak koupil divizi pokrývek hlavy od Fezka a stal se tak jedním z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy. Dnes je výrobní činnost v závodě v Novém Jičíně zaměřena na výrobu vlněných a srstěných plstěných polotovarů a klobouků.
Nepostradatelní králíci
Náročnost výroby plsti lze charakterizovat zejména vysokým počtem pracovních operací (80 – 150), technologickou variabilitou a vysokým podílem dokonalé řemeslné ruční práce. Klobouky se vyrábí ze srsti králíka a zajíce postupným zplsťováním na kloboučnických strojích za pomoci horké vody, kyseliny a páry. Králičí kůže se dosud vykupují tradičním způsobem od malochovatelů. Polotovary se povalují a překládají tak dlouho, až se z velkého tenkého plástu zplstí malý pevný polotovar. Tento se dále barví na kónusových barvicích aparátech na požadovanou barvu. Poté se vytvaruje hlava a okraje klobouku. Pak následují úpravy povrchu, vnitřní vybavení podšívkou a potním páskem a ozdobení klobouku. Náročnost výroby plsti lze charakterizovat zejména vysokým počtem pracovních operací (80 – 150), technologickou variabilitou a vysokým podílem dokonalé řemeslné ruční práce. Ta spočívá především v tvarování, dobarvování, obrušování, leštění, formování nad párou a tvorbě zdobících prvků. Na konečném výsledku se tak podepisuje mnohahodinová práce, dovednost a zkušenosti kvalifikovaných kloboučníků a modistek.
Hlavní výrobní náplní akciové společnosti Tonak jsou plstěné (srstěné a vlněné) dámské a pánské klobouky, kloboukové polotovary, pletené pokrývky hlavy pod značkou Fezco Quality a ostatní typy pokrývek hlavy (fezy a uniformní pokrývky hlavy). 80 % produkce je exportováno do více než 50 zemí světa. Klobouky z Tonaku nosí lidé nejen v zemích střední a východní Evropy, ale také ve Skandinávii, USA, Kanadě, a Japonsku. Velkou poptávku zaznamenala firma i v Austrálii a na Novém Zélandu.
Nechte na hlavě
Ty nejkrásnější klobouky, jaké vidíme nejen na módních přehlídkách módních domů Chanel, Christian Dior nebo nejtalentovanějšího mladého anglického návrháře Alexandra McQueena, ale jaké nosí anglická královna, britští aristokraté na dostizích či pařížské módedámy, pocházejí častokrát z rukou zaměstnanců Tonaku. Přestože mladí návrháři klobouků, jakým je například v současnosti nejuznávanější modista Philip Treacy, nepostrádají originální nápady, jako umístit na hlavu kreaci ve tvaru warholovské plechovky od polévky či slupku od banánu, když dojde na řemeslné zpracování, zadávají zakázku do Čech. O tom, že zde sídlí nejlepší kloboučníci, se totiž ví více ve světě, než u nás.
Tento text byl publikován v příloze Umění žít časopisu ArtandAntiques, listopad 2007
Komentáře
Přidání komentáře...