Domů
14.02.2006
Valentýn v Japonsku: Sladké dárky pro muže
Na Valentýna mají ženy v poněkud rigidní japonské společnosti jedinečnou možnost, jak vyznat svému vysněnému muži lásku: dají mu čokoládu. Oplátkou očekávají zásnubní prsten nebo alespoň kabelku od Diora. Přečtěte si, proč je svatý Valentýn v Japonsku podobný mafiánským praktikám!
Valentýn, svátek zamilovaných, byl stejně jako Vánoce do Japonska importovaný z euro-americké oblasti a masově se rozšířil až po druhé světové válce. Japonci si tradici uctívání romantické lásky poněkud upravili: na Valentýna totiž dávají dárky ženy mužům, nikoliv naopak. Klasickým dárkem je přitom čokoláda: a tu dávají ženy jak svým partnerům či manželům, tak kolegům, nadřízeným, učitelům nebo dokonce vrátnému. Původní křesťanská tradice posílání zamilovaných psaníček se proměnila v dobře propracovaný marketing: za valentýnské čokolády se každoročně v Japonsku utratí na 30 miliard jenů (asi 6 mld. Kč). Za čokoládu můžete zaplatit od 20 Kč až po několik desítek tisíc, v extrémním případě až 500 miliónů jenů (cca 10 miliónů Kč) – tolik totiž stojí speciální čokoláda, posetá 2006 brilianty, kterou pro svátek zamilovaných vyrobil tým tokijských cukrářů a klenotníků.
Valentýnskou čokoládovou „tradici“ odstartovalo paradoxně jedno nedorozumění: Koncem padesátých let dostal syn majitele firmy Mary´s, vyrábějící čokoládu a cukrovinky, pohlednici od známého z Paříže. Nepochopil však správně její obsah a dovtípil se, že v Paříži si lidé na Valentýna vyznávají lásku tím, že se obdarovávají čokoládou. Poprosil tedy otce, aby směl uvést novou kampaň na podporu prodeje. První rok prodal pouze tři čokolády, ale během šedesátých let spolu s dalšími čokoládovými firmami propagovali čokoládu jako výraz lásky. A protože v Japonsku je vyjadřování osobních citů velmi obtížné, ženy tento příběh vděčně přijaly jako jednou možnost, kdy mohou projevit svou lásku i v případě, kdy by to jinak přes společenské bariéry či stud nebylo možné. Tržby firmy Mary´s několikanásobně vzrostly a i dnes se prodá 20-30% celkových zásob během valentýnských oslav.
Z darování sladké čokolády se však záhy v Japonsku stal poněkud trpký zvyk, kdy pozornost musí zejména zaměstnané ženy dávat i svým nadřízeným, které mnohdy nemají v lásce. Těmto čokoládám se říká „giri-čoko“, tedy čokolády z povinnosti. Slovo giri pochází ze staré japonštiny a znamená povinnost, závazek, ale také čest a tvrdí se, že je jedním ze základních hodnot japonské jakuzy (mafie). Chce-li žena vyjádřit opravdovou lásku, musí proto svému milému čokoládu vlastnoručně uvařit sama – a tato „honmei-čoko“ prý chutná nejlépe, i kdyby ji vařil pejsek s kočičkou.
Ovšem musíme ještě dopovědět mýtus o láskyplných a obětavých Japonkách, které zahrnují své partnery čokoládou a péčí. Přesně měsíc po Valentýnu, 14. března, totiž přichází další, nyní již specificky japonský a uměle vytvořený svátek: White day, tedy bílý den. Původně měli muži v tento den oplácet pozornost ženám, od kterých byli obdarováni v únoru, a kupovat jim bílou čokoládu. Ovšem tržby začaly narůstat nejen výrobcům cukrovinek, ale také klenotníkům, módním domům, butikům s luxusním prádlem a značkovými doplňky. Z toho plyne pro muže, neznalé japonské kultury, ponaučení, že taková jedna sladká čokoláda je může přijít ještě pěkně draho:-)
Další zajímavosti o Japonkách, rozmazlujících se čokoládou, najdete tady.
Komentáře
(matlovak - Mail - WWW)
tak to je celkem dobrý s tou čokoládou ... ještě, že nejsem japonka ;-) to snad už radši zkousnu ty Vánoce ...
K nakousnuti... (Deniso - Mail - WWW)
doufam ze az se vratim domu ze ve schranc najdu jednu cokoladku od tebe... kdy se vracis potvoro ?
letim za mesic na srilanku...
(Bidlo - Mail - WWW)
Hm, za 10 melounu by ti brilianty byly levny :-) Jestli 500 mil Y, tak 100 mil Kc
Přidání komentáře...