Domů
31.12.2005
Co má společného Izrael s Japonskem?
Že se v těch jejich zatracených barákách netopí, sociální pravidla vládnou nade vším a i bezdomovci mají lepší boty než my. Více si přečtěte v exkluzivním článku, který pro FAIN napsala přímo z Jeruzaléma Martina Křížková.
Zima v Jeruzaleme
Autobusy po Jaffa street pendluji ve vrazednem rytmu, pred nimi, za nimi ani vedle nich nikdo nesmi stat, jinak je okamzite zlit gejzirem spinave vody, ktera se vali ulici. Lide se pohybuji co nejblize obchodum, co nejdale k okrajum uzkeho chodniku. Jehuda market, kde mam schuzku, je normalne od centra vzdalen asi deset minut pesky, dneska je cesta nekonecna. Jsem promocena skrz na skrz. Vitr z meho destniku okamzite udelal ohavnou zezvykanou cernou hroudu s nepravidelne vytrcenymi kovovymi draty. Martansky prijimac v ulicich Boziho mesta. Zima je v Jeruzaleme kratka, ale neprijemna.
Uprostred chodniku je najednou zcela nesmyslne policejni zataras. Snazim se nepodlehat panice, ani neprijemnym pocitum, jez vysilaji moje zatopene nohy. Lide stoji. Nerozumim poradne, co se deje.Vcera jsem videla americky vychovny film Co je realita? Sympaticka hlucha fotografka se v nem rozdvojovala ci dokonce roztrojovala s nebyvalou intenzitou. Jeji pronikani do dalsich casoprostorvych dimenzi komentoval sbor vedcu a vedkyn, kteri se snazili, aby i pomalejsim divakum nakonec doslo, ze zadna objektivni realita neexistuje. “Je na case pochopit, ze zasadni je stanovisko pozorovatele,” rekl jeden z nich zvysenym hlasem.
Snazim se uposlechnout tohoto nabadaveho volani a zaujmout k situaci pozitivne realisticky postoj. Na chodniku prede mnou se zjevne krome dalsi nekonecne policejni kontroly nic dramatickeho neodehrava, a tak v duchu unikam do jinych, mnohem teplejsich kraju. Vedle me zaparkuje vozik preplneny starymi igelitkami. Jeste starsi majitelku lze za tou horou spis jen tusit, nez videt. Pred par roky by vam vsichni rekli, ze v tomto socialnim state bezdomovci proste neexistuji. Dnes je jich v ulicich Jeruzalema mozne potkat spoustu, zvlast na ceste k trhu, kde pro ne nedavno otevreli jidelnu.
Automaticky lovim v kapse nejake drobne. Pani si je vezme se strucnym podekovanim, a pak me s celym nakladem sikovne predjede. Pri manevrech s vozikem se musim pohnout k obrubniku a nevsimnu si projezdejiciho auta. Intenzivni studena sprcha me tak zastihne zcela nepripravenou. Jsem v soku. Zadni kola igelitoveho vehyklu totiz odkryji necekany obraz.
Navzdory ekonomicke recesi, ktera v Izraeli nekolik poslednich let panovala, navzdory skrtum, jez stat provedl v socialni oblasti a diky nimz se predevsim stari lide ocitli v casto dost zoufale zivotni situaci, navzdory stale jeste ne uplne propracovane strategii neziskovych organizacich, ktere se snazi lidem bez domova aktivne pomahat, navzdory tomu vsemu a jeste dalsim tisicum jinych veci jako je Intifada, okupovana uzemi ci sebevrazedna valka, ma sedesatileta jeruzalemska bezdomovkyne porad jeste lepsi boty nez ja.
Zabrana se uvolnuje, policie odjizdi, dav lidi se pohne. Sklapnu svuj stejne nefunkcni prijimac, posunu se hloubeji do chodniku a premyslim o tom, co je vlastne realita.
Martina Křížková, 30.12.2005 Jeruzalém
Komentáře
Takze se mas dobre... ( - Mail - WWW)
Martino, zrovna si s Radimem rikame, kde prave jsi, jak se mas a kdy se asi tak vratis... Tesi me, ze jsem prave zjistila takrka vsechno. Mej se hezky i dal... a az prijdes na to, "o cem je realita", dej vedet! PF 2006
Přidání komentáře...