Domů
7.12.2005
Jak dlouho trvalo Japoncům, než mi zapojili internet? Dva MĚSÍCE.
V technologicky nejvyspělejší zemi na světě musíte řešit často absurdní problémy. A zrovna internetové připojení je dost tvrdý oříšek. Trvalo přes dva měsíce, než mi zapojili internet na kolej, kde studenti řeší rok co rok stejný problém. „Ale když se ta budova bude příští rok bourat, tak to ani nestojí za to, ne?“ – „No ale tohle je náš jediný rok…“
Přečtěte si celou story....
Začalo to hned po příjezdu: „Nemohla bych jenom odněkud napsat mail, že jsem dobře dojela?“ – „Ne. Tady na kolejích žádný internet není. Kartu do knihovny dostanete až poté, co stanete občanku, heslo na univerzitu až za týden.“ Skutečnost: Na kolejích mělo tehdy internet nejméně pět tutorů (starších studentů, kteří nás mají na starosti, a kteří nám to říkali do očí. Navíc mají internet na recepci, kde ho nikdo nepoužívá – to se včera prosekla slečna Juki, „internetová specialistka“, která ani neví, jak zapnout počítač).
„Hlavně, abych měl ten notebook Wi-fi, v Japonsku bude síť určitě všude a zadarmo“ – není nikde, ani v campusu, respektive tam na určitých místech je (zrovna třeba není v knihovně), ale nikdo z IT techniků ani já nebyl schopen k ní můj počítač dosud připojit.
Takhle to vypadá na nejdražší soukromé univerzitě Keio v Tokiu: obraz z monitoru (poznáváte FAINovou reportáž z HK?) se automaticky promítá na stěnu. Ovšem do luxusní AV Hall, darované univerzitě vlivnou japonskou rodinou, mohou jenom profesoři - a výjimečně i my, návštěvy.
Nejbližší internet je odsud půl hodiny pěšky nebo tramvají za padesát korun jedna cesta. Stojí jenom sto jenů za hodinu, což je super, protože normálně stojí pět set (sto korun).
Nad připojením modemu a rooteru jsme strávili ve čtyřech lidech celkem osm hodin, veškerý návod v japonštině, ale jak říkám, nerozuměla jí ani Juki.
Kabel vládne.
Rezervovali jsme si připojení na Yahoo. „Dobře, pošlete kopii ID, pasu a dalších tisíc věcí, za tři neděle to bude zapojené, zavoláme.“ Voláme za tři neděle my. „Jé, no my jsme tu objednávku zapomněli dát do počítače, tak my jí tam teď dáme a za tři neděle se ozvem.“
„Proč se objednáváte u Yahoo?“, říká spolužák z Anglie. „NTT vám dá dva měsíce zadarmo a trvá to týden. Zapojí nám to zítra,“ zachránil naší situaci, kdy jsme my tři sousedky, já, Němka Verena a Rakušanka Doris uvažovaly o hromadné sebevraždě buď udušením plynem v autě nebo skočením pod vlak na trase, kterou jezdíme do školy – tak se to tu dělá.
Verena zvládla odkývat dvacetiminutový dotazník po telefonu. Vše v japonštině. Ale neřekli nám, že nám ještě musí poslat heslo, což způsobilo pětihodinové snažení a následnou totální frustraci.
Dneska mě nabízel internetové připojení chlápek hned, jak jsem vylezla ze sebevražedné linky metra. „Jak dlouho to trvá?“ ptala jsem se jen tak ze zvyku. „Můžete mít připojení už za měsíc!“
Občas to padá, ale po dvou měsících – je to tady. Takže se těšte na módní i jiné zprávy, dneska jsem byla třeba na veletrhu látek a módních materiálů. Ale jsem z té propařené a pročatované noci tak mrtvá, že jdu spát a nechám si zdát o uklízení…
Komentáře
(Denisa - Mail - WWW)
intánetto... jak vidíš, už ani neumín přidat komentář...
(matlovak - Mail - WWW)
ahoj Deniso, tak to je teda jeste vic socialni nez v Nemecku - tam to do toho mesice meli opravdu vsichni ... no hlavne, ze uz Te mame online :-)
(Denisa - Mail - WWW)
ja ja jaaa! to jsem zvedava, jak dlouho vydrzim bez spanku:-)
(pravnik - Mail - WWW)
Nevim, kdo si v Cechach muze stezovat na pripojeni v internetu. CR je fakt technologicky velmi v pohode.
Ale to clovek zacne poznavat az po mesicich stravenych v zahranici (v mem pripade v Recku).
Takze gratuluju k pripojeni :-)
Přidání komentáře...