Domů
30.11.2005
Radši švába nebo šneka?
Japonská kamarádka Keiko se právě vrátila z Pekingu, tak jsme porovnávaly fotky s Hongkongem.
„To byl hotel, nebo hostel?“, nedalo mi při pohledu na čisté borovicové postele a světlou podlahu.
„Hostel, pěkný,“ odpovídá Keiko česky. Na to, že stál tři dolary, opravdu slušné, říkám si.
„Ale byl tam trošku špatný vzduch,“ komentuje Keiko moje nechápavé pohledy na další fotku, kde sedí na posteli v pyžamu s rouškou na obličeji.
„Bylo to totiž ve třetím patře podzemí. Taky tam byli… jak se to řekne… gokiburi,“ vyslovuje slovíčko, bez kterého se v Japonsku neobejdete.
„Švábi,“ zhnuseně se oklepu při vzpomínce na svého tučného spolubydlícího v koupelně (naštěstí při mém dřívějším pobytu). Příjemný úterní oběd s bohemistkami na Tokyo University of Foreign Studies se zvrhl v neobvykle živou debatu o likvidaci černých pasažérů.
Přidala se i plachá Joko, která na mou znechucenou otázku, jak naložit s mrtvolou, odpověděla celou a gramaticky správnou větou: „Vyhodím ho do koše,“ a doporučila mi, že samotné postříkání sprejem nestačí, ale je potřeba je dobít pantoflí. Z Klářiny americké historky, kdy vytahovala jídlo z trouby, sáhla do chňapky – rukavice a nahmatala něco tvrdého, velkého a živého, se mi už zvedal žaludek už dopředu. Japonky to ale braly docela s klidem, ale jak přišla řeč na hlemýždě, mj. našeho maskota na japonském Expu, tak to zase zvracely ony. Shodly jsme se na slimácích, dlouhých, nazrzle hnědých a drze přemnožených – ti nám přišli internacionálně odporní.
Vzhledem k tomu, že naše bydlení na Tabatě je poslední rok před likvidací a kolem odpadů začíná být příjemné vlhko a teplo, zásobím se radši hromadou vražedných zbraní dopředu.
Hongkong nakonec skóroval oproti Pekingu 1:0. V tom parku se dalo jíst rovnou z trávníku, vzduch tam byl také dobrý a koneckonců – nemusela jsem vypláznout tři dolary, že.
Komentáře
Přidání komentáře...