Domů
1.11.2005
Sláva šógunů opět zazářila na obnoveném festivalu
Po více než sto letech se do ulic Tokia opět vrátil tradiční festival tenka macuri. Podivejte se, jake to bylo.
O posledním říjnovém víkendu se stejně jako za časů, kdy se Tokio ještě jmenovalo Edo, vrátilo na šest tisíc lidí oděných do tradičních kimon a ulicemi se linula zvláštní vůně specialit podle málem zapomenutých receptů. 
Hlavní procesí začalo v neděli v poledne dvoukilometrovou pouť ulicemi Tokia směrem k severní bráně císařského paláce, během níž lidé nesli na nosítkách miniaturní svatyně (mikoši) a vezly vozy (daši) s tradiční hudbou, loutkami, bubny a ozdobami.
Počátky tenka macuri (tedy svátku šóguna) se datují od počátku éry Edo (1603-1867), která bývá také nazývána obdobím šógunátu (vláda spočívala prakticky v rukou mocných místních vládců – šógunů, nikoliv císaře). Právě počátkem 17. století se šógun Ieasu Tokugawa rozhodl učinit z ospalého přístavního města své hlavní sídlo. Roku 1616 přestěhoval svůj dvůr do hradu Edo, nynějšího císařského paláce v centru Tokia, a začal s plánováním urbanizace s ohledem na japonské vnímání harmonie, geomantická pole a kosmickou energii. K oslavě nového města a vlastní moci založil festival tenka macuri, během kterého se otevřely brány paláce a účinkující se předváděli roztodivné performance. Sláva šógunů však trvala pouze do roku 1868, kdy v rámci reforem císaře Meidži Japonsko ukončilo svou dosavadní izolaci od okolního světa a začalo ve velkém přejímat zahraniční, zejména euroamerické vlivy.
Když v roce 2003 oslavovala městská čtvrť Čijoda 400 let od počátku éry Edo, rozhodla se šógunský festival obnovit. Nebylo to nic jednoduchého, protože mnoho z historických prvků už se dochovalo pouze v muzeích a v překotné industrializaci během konce 19.století skončilo mnoho vozů daši na stavbách, případně na venkově. První obnovený festival se konal v roce 2003 a nyní proběhla jeho první repríza, plánovaná na každý druhý rok. Protože v centru Tokia pracuje mnoho cizinců, neváhal čijodský magistrát do oslav zapojit i je. V tradičních fialových kimonech a rýžových sandálech tak po asfaltových silnicích pobíhali nejen Japonci, ale i Američané či Francouzi.
Ochutnat jste mohli třeba kuličky se stlučené rýžové hmoty omoči ve sladké sójové omáčce či placičky plněné pastou ze vařených fazolí, nechyběla ani oblíbená grilovaná chobotnice. Tokijský tenka macuri předvedl dokonale organizovanou a věrohodnou interpretaci historického festivalu, ale přesto se do ulic mezi mrakodrapy nepodařilo převést živoucí atmosféru časů, kdy se všední den zastaví a je povoleno všechno to, co je normálně zakázáno. V tom jsou omacuri v Kawagoe či na Šikoku přece jen lepší.
Komentáře
(ekuL - Mail - WWW)
Mam z toho strach...
(Dan - Mail - WWW)
Pekne, barevne, zajimave... Ale kde jsou ty vozy?
(Denisa - Mail - WWW)
Dane* Ty vozy jsou to, na cem je ten buben, na cem sedi ty bubenici a takove to zlate. to vsechno ma pod sebou kolecka a pohani se to lidskou silou. je to holt veda a technika*
(Dan - Mail - WWW)
Dobre, verim ti :)
Deniso, (Ela - Mail - WWW)
pekny fotky!! A Sogun se jmenuje takovej skoromuj kun :) Takze mam vazbu :))
zcela off topic, ale jehlove podpatky (Dan - Mail - WWW)
http://zdravi.idnes.cz/zdravi.asp?r=zdravi&c=A051103_233212_zdravi_ad Takze bacha na ne :)
mno (DR. MERTIN - Mail - WWW)
To by me zajimalo, jesiste to jako vsechno fotila sama a vlastnim fotoaparatem, nebo vam nekdo pomohl. To si uplne nejsem jist, jestli toho jste schopna. Jestli ano, musim prehodnotit sva stanoviska. Pro zacatek z blbonka na hloupoucka. Dr.M.
Přidání komentáře...