Domů
9.10.2005
Tokio, čtvrť Arakawa, pokoj č. 307.
Na letišti nebyly bílé orchideje.
Zvuk splachovadla, který po zmáčknutí vydávala krabička na dámských toaletách (zvuková kulisa – Japonky se na veřejném záchodě stydí, tak splachovaly napřed vodu, aby je nebylo slyšet, což vedlo k prudkému nárůstu spotřeby vody), se spouští už automaticky na fotobuňku.
Odpadky se pořád třídí na ty, co jdou spálit, a na ty, co nejdou.
Pořád letí japonská gotika i nigga hiphop styl.
Vyřízení internetu trvá měsíc.
Hačikó pořád čeká.
Moje identita se obnovila chvilku po nastěhování – nalakovala jsem si nehty u nohou na růžovo, což už jsem doma nestihla.
Ceny jsou výrazně příznivější, protože je nedělím dvěma, jako před pěti lety, ale čtyřmi.
To, ze jsem v Japonsku, jsem si uvedomila vlastne az vcera pri ceste na navstevu k pani Ito. V poklidnem sobotnim odpoledni na periferii skocil nekdo pod vlak primo naproti me. Nastesti nebylo nic videt proto je to tak oblibene.
Komentáře
(Gilwen - Mail - WWW)
žjóva, Tokio! :) Tak ať se daří!
Přidání komentáře...