Domů
4.07.2005
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o módních trendech, ale nevěděli jste, že se na to máte zeptat mě...
FAIN opět uvádí článek, publikovaný minulý týden v kulturní příloze časopisu Euro -jedině tam jej ovšem najdete i s původními fotografiemi, které tentokrát fotil FAIN!
Jste módní ikona, konzument, nebo ignorant?
Je sobota ráno. Jdete ve starých teplákách a džínové bundě vyvenčit psa. „Dobrý den, strašně se mi líbí váš outfit, prosím vás, mohl bych vás vyfotit?“ Ne, není to špatné sci-fi ani Olga Sommerová. Nové módní trendy se dnes doslova sbírají na ulicích. A je to těžká práce.
Módní svět už dávno nefunguje tak, že návrháři něco vymyslí, pustí to na molo a druhý den jsou toho plné ulice. Designéři dnes sami jezdí do módních metropolí, jako je Londýn, Tokyo, Paříž nebo New York, a nechávají se inspirovat přímo tím, co se nocí na ulici. „Peoplewatching“ se tak stává normální pracovní náplní. Móda je v současné post-postmoderní společnosti tak diverzifikovaná, že k jejímu vytváření není potřeba navrhovat, stříhat a šít nové kusy oblečení, ale prostě jenom kombinovat to, co máte.
Módní novinky se vždycky šířily stejně rychle, jako jiné důležité věci, třeba drby. Že to ve středověku zabralo několik desítek let, nevadí. I v dnešním malém světě se k nám některé trendy dostávají z Londýna nebo Paříže tři i čtyři roky a hodně z nich se u nás nechytí vůbec nebo jen minimálně (třeba sametové teplákové soupravy, peří ve vlasech nebo balerínky – u nás hit, zatímco jinde výprodej). Naopak všechny na světě snad s výjimkou mnichů spojuje fenomén džínů. A jak to tak vypadá, tak díky Lycra vláknu, které dodává denimové látce potřebnou pružnost, nám budou tyhle montérky ještě pár desítek let vládnout.
Džínytričko
Džíny reprezentují ještě jednu podstatnou věc: trend, na který jsme si zvykli tak, že nikoho nenapadne ho považovat za módní záležitost. Je to taková malá módní hegemonie: vládnoucí třída džínů prosazuje svou existenci jako přirozenou danost, kterou upevňuje neustálým množením a cílenou propagandou. Otázku, proč zrovna modré plátno z Nimes (de Nimes, tedy denim) se stalo nejoblíbenějším materiálem obepínajícím stehna, umně přechází občasnými módními záchvaty v jiných barvách (nejvíc černé nebo bílé). Rozhlédněte se kolem sebe, spočítejte džínové kousky a pouvažujte nad metafyzikou této indigové plachtoviny.
Na pražském Andělu potkáte v sobotu dopoledne džínových slečen tuny. Všechny se totiž "oblékají" jenom od pasu nahoru: vždyť to je ta část těla, která je z vás v restauraci nejvíc vidět, že. Slavná italská návrhářka Miuccia Prada by s nimi nesouhlasila, dokonce namítá, že ona se často "módí" ve spodní linii: k hedvábné sukni se zdobným vzorem si na večer vezme klidně jednobarevný kašmírový svetr. A doplní to diamantovou tiárou ve stylu art deco. My ve střední Evropě ale spíš vystřídáme deset topů k jedněm džínům a ty podtrhneme špičkami bot na jehlovém podpatku, vykukujícím z ucouraných nohavic. Tomu se pak ve veřejnoprávní televizi říká „vypadat skvěle“.
Úplně jinak to v sobotu dopoledne vypadá na londýnském Angelu. Tato lokalita se v poslední době stala oblíbenou hlavně mezi mladými lidmi, kteří vyznávají nový životní styl: pracují, ale za nejdůležitější hodnoty považují rodinu, přátele, uvážlivý způsob zacházení s planetou, ale i cestování a zajímavé zážitky. Projevuje se to i v módě: tady potkáte slečnu v šatech, kalhotách, tričku a sárí – ovšem oblečeném najednou přes sebe. A na ní se sem přijedou podívat i světoví návrháři, protože "módní eklekticismus" nenávratně vystřídal "bohémský kolonialismus" a nikdo jej neumí lépe, než Angličané. Ale jak to udělat, abyste jako originální módní ikony vypadali i vy? "Nebojte se kombinovat. Hlavně porušte nějaká pravidla – ne, aby vám náhodou ladila kabelka s botami", radí americká módní bible Vogue.
Tohle je cesta štrýtu...
Designéři se inspirují konkrétními trendy z ulice, které potom pozvednou na "opravdovou" módu tím, že je nechají projevit ve svých kolekcích. I když se pořád najde dost těch, kteří se při tvorbě odvolávají na nestárnoucí, ale také nicneříkající inspirace, jako jsou Vzpomínky na Afriku, Umění Bauhausu nebo Francouzská prostitutka ze 30.let, ti nejslavnější, jako Karl Lagerfeld, se nestydí přiznat, že sbírají trendy na ulici. Lagerfeld dokonce vytvořil celou kolekci Paris-Tokyo, která zřetelně odkazuje na trend temné a bizarní gotiky, který má nejenom v Japonsku tuny vážných vyznavačů. Vzniká tak zvláštní kolotoč: z původně okrajového módního směru se nejprve prostřednictvím fanouškovského nadšení stává jednotný styl s pevnými pravidly, který se potom modifikovaně přenáší v těch nejlepších materiálech a odborném zpracování na opačnou stranu společenského žebříčku. Odtud je pak zase kopírován mainstreamovými řetězci, jako Zara nebo H&M a dostává se i do středních vrstev společnosti, samozřejmě už hodně okleštěný a rozdrobený.
Nositelé módy, kterými jsme my všichni, ať si to přiznáme, nebo ne, potom určují význam jednotlivých trendů. Dělí se do tří skupin: na ty, co je ignorují, sledují nebo „žerou“. „Ignoranti“ nedbají na konvence, společenské, leckdy ani hygienické. Je jim sice úplně jedno, co mají na sobě, ale v čemkoliv by také na ulici nevyrazili. Paradoxně se z této skupiny rekrutuje velký počet nových, hlavně undergroundových inspirací, jako je grunge, punk, ale i jednotlivé detaily, které potom ovlivní mainstream: uvolněnost, nemačkavé nebo naopak zmačkané (crashové) materiály, „trekkingové“ sandály a další. Do druhé skupiny patří ti, kteří tvoří největší masu: oblečení sice přikládají nějaký význam a do práce chodí v obleku, ale rozhodně by kvůli tomu nevraždili. Občas se z nich ale stanou buď módní ignoranti, nebo fanatici – ale o to víc si to pak užijí.
Ale z hlediska šíření trendů nás zajímá nejvíc právě ta třetí, „naprosto ujetá“ skupina módních fanatiků. V Čechách jich moc nepotkáte, i když nagelovaný mladík v bílých kalhotech a bílém tričku s červeným nápisem ČECHY, kterého jsem zahlédla ještě dlouho před hokejovým mistrovstvím v Mělníku, už představuje slušný extrémek. Se španělským trendem triček Italia a Brazil to ale asi nemá co společného. U nás se nejčastěji setkáme s punkery, gotiky, metaláky, technaři, hiphopery nebo popovými hvězdičkami – a není náhodou, že módní směry jsou spojené s hudbou.
Nosí se to. V televizi
Na šíření trendů se výrazně podepisují hudební televize a vůbec hudební klipy nebo image. Styl totiž nevytváří jenom to, co má zpěvačka na sobě, ale souvisí s celkovým dojem, pocitem, který se velmi dobře přenáší ze zvukové do vizuální podoby. Navíc trendy musí být vždycky vidět v extrému, který potom inspiruje k nositelnému, „přijatelnému“ provedení. Proto se nejlépe předvádí tam, kde se nemusí v podstatě „nosit“: ve filmu, televizi, nebo na červeném koberci. Představa, že byste měli strávit červencový den v matrixovsky latexovém oblečku, se leckomu zajídá.
Hodně mediálních hvězd si ale svůj vliv uvědomuje a náležitě toho využívají: svoje kolekce představili třeba Jennifer Lopez, Bono Vox, P.Diddy nebo Gwen Stefani. Úspěch záleží nejenom na jejich popularitě a marketingové strategii, ale i na celkové náladě ve společnosti. Třeba Gwen Stefani prezentuje svůj „retro-pin-up-grunge“ styl už pomalu dvacet let, ale teprve před nedávnem jej všichni najednou „objevili“. Svůj podíl na tom ale bude mít i geniální návrhář John Galliano (Dior), který je Gwenin kamarád.
Právě v důsledku velkého komerčního využívání ve spojení s hudebními kanály, televizí a dalšími masovými médii (a korporacemi) dochází k postupné inflaci. Trendy, které se jednou objeví na obrazovce, už jsou považované za etablované a „provařené“. Mnozí návrháři i módní publicisté se proto začínají vracet tam, kam zároveň svoje poselství směřují: na ulici. Každý lepší módní časopis už má alespoň jednu pravidelnou rubriku, kde představuje „módu z ulice“. Není k tomu zapotřebí žádná velká technika, reportér prostě vyrazí do ulic velkoměsta s digitálním fotoaparátem, vyhlédne si svou „oběť“, poprosí ji o fotku a stručný popis svého oblečení a odešle do média. Říká se tomu „trenspotting“. V Japonsku, kde jsou opět ve všem napřed, už existuje několik speciálních titulů, zaměřujících se na módu z ulic Londýna, Paříže, Florencie či jiných exotických míst.
V londýnském Sohu mě zastavila třidvacetiletá Chen z Šanghaje, která si „trendspottingem“ vydělává na studia. Vzhledem k tomu, že jí jeden rok studia na prestižní módní škole Central Saint Martin´s College (CSM) vyjde na pěkných pár set tisíc, musí toho asi vyfotit hodně. Ale protože ze studentů CSM se stávají takové hvězdy, jako Alexander McQueen, John Galliano, Stella McCartney nebo Philip Treacy, je to určitě dobrá investice. Jejich vize se totiž dostaly jak do vysoké módy, tak i do každodenního života.
Komentáře
Dobrý článek (někdo - Mail - WWW)
Díky, o módu se sice nezajímám, ale je to příjemné počteníčko pro laika při pátku :)
Přidání komentáře...