Domů
13.03.2005
Tepláková kultura
Přes den byznysmen v obleku a office lady v kostýmku. Večer chlápek v teplákách a mamina v elasťácích. A přitom to, co nosíme doma, vypovídá o tom, jak si vážíme sami sebe.
„Představte si ho v pyžamu“, zní
otřepaná psychologická rada pro všechny, kdo se bojí učitele nebo nadřízeného.
Pravda, když se přede mnou objevil respektovaný multimilionář
v pantoflích, do nichž mu načůrala sousedovic kočka, bylo mi to k smíchu.
Ale když jednoho dne přišla do práce nenalíčená kolegyně, myslela jsem, že se
vrátil černý mor.
Co je to, co nás nutí vycházet z domova
konvenčně oblečeni? Abychom se pak mohli vrátit, sházet ze sebe ty hadry a být
konečně sami sebou? Filosof Emanuel Lévinas vidí odpověď v nutnosti
uspokojení potřeb, které nás vyhánějí z bezpečí domova do nepřátelské
džungle Cizího. Na ven si tak nasazujeme masku, kterou doma odkládáme.
Muslimské ženy se před Cizím pečlivě chrání svými burkami. Šaty od Versaceho,
které mají po nimi, jsou na odiv až doma. Oblečení „na ven“ je vysoce
formalizované. Máme obleky, pyžama, kostýmky, džíny, smokingy a sportovní
soupravy. Ale co nosíme doma?
Výstižné slovo, které by označovalo domácí
oblečení, v češtině neexistuje. Profesionálové přejímají nejvíce anglická
spojení homewear, lounge wear, leisure wear nebo track suit, označující
teplákovou soupravu. Právě „teplákovky“ se před časem staly hlavně
v Anglii módním hitem. Na ulicích jste potkávali davy v krátkých mikinkách
pastelových barev a s žabkami na nohou. Bohužel, trend růžové rozespalosti
a odhalených bříšek Angličankám moc na kráse nepřidal.
Že by měli Angličané v oblečení na doma
větší tradici? Ikonou anglického gentlemana je domácí župánek a dýmka. Takový,
jaký měl spolu s papučkami nachystaný Oldřich Nový v Kristiánovi. Že
si je oblékal ke klasickým kalhotům a přes košili? Vždyť měli v bytě
„šestnáct stupňů, jako vždycky“. Fotograf Aleš Vašíček kdysi prohlásil, že bez
takového župánku se dýmka kouřit nedá a pořídil si sametový model Smokejacket
od tradiční firmy Brooks Brothers. Od té doby, co si koupil terénní Landrover,
je ale rád, že má na doma cokoliv, co nesmrdí od nafty a není od bahna.
Naopak Angličan John Potter, top manažer
irského pivovaru, klasický župánek nemá – ale věci na doma si vybírá stejně
pečlivě, jako na ven. V poslední době si oblíbil hlavně značku White
Stuff. Jméno „Bílej matroš“ ale pod čínským znakem snad neskrývá nic jiného,
než převážně zásilkový obchod s oblečením, které definují jako outdoorové.
John nejen že nemá župánek, ale nemá – tak jako většina Angličanů a Američanů –
ani papučky. Nahradily je /podle mě příšerné/ hnědé mokasíny, ano, někdy i se
dvěma koženými střapečky na nártu. V těch šmajdají všichni jak po
sobotních nákupech, tak v ložnici.
Silnou tradici přezouvání najdeme ale přesně
na druhé straně světa – v Japonsku. I v pantoflích tkví přísná
pravidla a hierarchie: po vstupu do domu se všichni zují a boty srovnají
špičkami k východu, aby do nich potom pohodlně vklouzli. Obují si
přezůvky, tradičně pantofle z rýžové slámy z koženými pásky, nebo i
„západní“ s plnou špičkou. Před vstupem do místnosti s rýžovými
rohožemi tatami si sundají i pantofle a chodí jenom v ponožkách, aby
rohože nepoškodili. A když se vám u nich zachce na záchod, obujete pantofle,
přejdete v nich chodbu, zujete se, obrátíte je špičkami ven a na záchodě
se obujete do jiných. Ty bývají umělohmotné a nosí se jenom na záchodě – bývá
na nich třeba i roztomilým písmem napsáno „toilet“. Vyjít v nich ze
záchoda, neřku-li na ulici, se rovná společenské sebevraždě.
Japonci si svoje soukromí přísně chrání a
když vás pozvou domů, znamená to nejvyšší poctu. Spatřit Japonce v domácím
oblečení proto není jen tak. Oproti uniformním oblekům, které všichni nosí do
práce, to bývá docela rána. Na doma nebo o víkendu se totiž Japonci nevyhýbají
extravagantním modelům, kterým nechybí pohodlnost. Ani ti nejlepší návrháři,
jako třeba Issey Miyake nebo Yohji Yamamoto, nezapomínají na domácí prostředí.
Při vaření nedělního oběda si sice do plisované zástěry od Miyakeho ruce
neutřete, protože je polyesterová, ale zase budete zatraceně sexy.
Když jsem se snažila zjistit, co nosí na doma
byznysmeni, manažeři a vlivní lidé v Čechách, nebylo to vůbec jednoduché.
Buď se hluboce zamysleli, nebo vyhrkli: „Nic“. Svého souseda jsem se ani
nemusela ptát. Z práce se vrací v perfektním obleku, večer si vždycky
v otevřených dveřích čistí boty. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby
měl na sobě víc než jen slipy. Pravda je, že na rozdíl od chladnějších
interiérů Anglie, Japonska, ale i sousedního Německa to naše přetopená kultura
umožňuje.
Kupodivu nikdo z dotázaných nejmenoval
tepláky. Ty přitom byly spolu s montérkami charakteristickým znakem
komunistické minulosti. Symbolizovaly nejen sféru soukromí a domáckosti, ale i
rezignaci na vnější svět, na to, kdo vlastně jsem a jak vypadám. Měly být
neutrálním oblečením, ale přikládal se jim zvláštní, sociální význam. Naznačuje
to už zápletka filmu Příklady táhnou z roku 1939. Nataša Gollová přemlouvá
babičku, aby se vzdala svých konvencí vyššího stavu a přidala se k jejím
trampským kamarádům. Růžena Nasková tak v teplácích usedá k táboráku
– ale nakonec se vrací ke své eleganci.
Zlatou střední cestu jmenoval marketingový
manažer Jan, který po delším přemýšlení na otázku, co nosí na doma, odpověděl:
„džíny-tričko“. Mně džíny nepřipadají zrovna to nejpohodlnější, v čem bych
se chtěla doma povalovat, ale ty jeho jsou prý již staré, vytahané a tím pádem
pohodlné. Druhý extrém, absolutní pohodlí, volí manžel mé kamarádky, soudce
Petr. Nechal si od ní ušít široké kalhoty v pase do gumy, kterým jeho
milující manželka přezdívá „posrávačky“. Sex-appeal v nich ale rozhodně
neztratil: právě čekají miminko. Jako miminko naopak podle slov své manželky
vypadá seriózní PR manažer Tomáš, když si večer oblékne svou oblíbenou noční
košili. Je modrá, s kočičkami a dostal ji od tchýně k Vánocům. Zdá
se, že vztahu také nijak neuškodila, naopak.
Do světa politiky se v poslední době
nejvýrazněji zapsal Miloš Zeman, který výměnou obleků za flanelové košile
ikonizoval společenský sestup a uzavření se před světem. Zdá se, že jeho
záměrně „lidové“ oblečení spolu s bizarním apetitem není součást dobře
promyšlené strategie, jak se přiblížit řadovému voliči, ale jeho přirozenost.
Ani další premiér, Gross, se vkusem nevyznačuje. Jeho image holešovické tržnice
zkritizovala česká média poté, co se nechal v kraťasech a tričku vyfotit
na nedělní procházce s dcerou. Na místě bombového atentátu na izraelské
kasino se objevil stylově v tričku firmy s izraelským kapitálem
Kenvelo Jeans, jejíž obrovské logo je navíc kopií slavnějšího loga Calvina
Kleina. Pečlivě vytažené bílé ponožky jako by odkoukal v žánru, kde jsou
ponožky jediným oblečením.
Tím, že se politici objevují na veřejnosti
v domácím oblečení, uspokojují nejnižší voyerské touhy publika politické
reality show, jíž jsou hrdiny. Také se ale nenápadně přibližují „řadovému
voliči“ z nižších sociálních vrstev, který v obleku zase tak často
nechodí, a dávají najevo, že doma jsou stejní jako ti ostatní. „Vždyť ten
Standa se taky oblíká u stánkařů, tak co bych nemohl já. Co na tom, že neplatí
daně a pajcujou originály“, řekne si Franta Vomáčka a je mu jedno, zda je to
pravda, nebo ne. Sféra veřejného a domácího prostoru se ovšem v České
republice stírá jaksi podivným způsobem. Místo toho, abychom navázali na
tradici první republiky, kdy i domácí oděvy byly vkusné a elegantní,
degradujeme úroveň všedního dne tím, že to, co by mělo zůstat pod pokličkou
doma, vesele ukazujeme na veřejnosti. Že by opět nastaly dny, kdy budeme chodit
do Národního v montérkách? Mnozí politici půjdou jistě rádi
příkladem.
Test: V čem se ukazujete manželce?
Máte několik typů kvalitního oblečení, které vybíráte jenom na doma a často doplňujete novými kousky z módních kolekcí.
= Vaše polovička to jistě docení a určitě pro
ni budete přitažlivý i po perném dni. Ale dejte si pozor, aby vaše image a
sebeúcta nebyly brzy to jediné, na čem vám záleží.
Nepřevlékáte se.
= Pracujete doma?
Domácí oděv rozlišujete na montérky běžné a montérky sváteční.
= Jste nadšený sběratel veteránů nebo jiné
strojové havěti.
Chodíte nahý.
= Sprechen Sie deutsch? (FKK?) Nebo bydlíte
v paneláku?
Nosíte modré tepláky do gumy, sportovní soupravy Abibas nebo Mike, nátělníky a tesilové košile.
= Pak jste tenhle časopis vytáhli sousedovi za schránky nebo z popelnice.Publikováno v kulturním magazínu E8 týdeníku EURO, 11/2004
Komentáře
(integra - Mail - WWW)
:) dobree :)
před (Jířák - Mail - WWW)
chvilkou jsem zaslechl v tv: Přehlídka módních novinek z kolekce jaro - léto 2005,že kdo nebude na jaře nosit pruhy,bude out? :-)))
(FAIN - Mail - WWW)
ale pruhy jsou přece evergreen. hlavně ve věznicích.
nemam rada pruhy :-) (Ela - Mail - WWW)
takze to budu in :-))
Btw: cau Deniso! Mas to tu pekneee!
(Ela - Mail - WWW)
+ pripominka u Luka k tvemu komentari :-)
Deniso, za prozrazeni nocni kosile s kocickama Te ceka pomala a strasliva smrt. (alen - Mail - WWW)
DENISOOO (Slunculak - Mail - WWW)
prosim pekne mozna uz jsem dlouho v Jungli ale co znamena FKK? jak vypada postovni schranka nebo popelnice, a co mam delat kdyz mam jen jedno obleceni... (a zadnou zenu :(
FKK (Denisa - Mail - WWW)
FKK znamená Frei Körper Kultur, tedy oblíbený nudismus ve východoněmecké jazykové mutaci..'A propos, Sune, Dan s Lukem to neradi slysi, ale opustis-li svoje jedine obleceni, zeny se kolem tebe nakupi jako hejno otravnych much:-)
(luke - Mail - WWW)
no, aspon se zbavime jeho smradlavyho ega, no ne :)
Přidání komentáře...